Brünner Sport Club - Mallorca v předtermínu

Sport klub

Cyklistika a běh

Squash

Vyhledávání

Mallorca v předtermínu

(2 Hlasy)

Napsal uživatel Aleš Čtvrtníček

Čtvrtek, 27 Únor 2014 09:01

Letošní zima přeje přípravě na letní sezónu. Počasí dovoluje běhat, jezdit na kole a tak jsme se ani nemuseli vypravovat na Mallorku. Ale udělali jsme rozhodnutí a nešlo to už vzít zpátky, letenky na 14. února vše jistily.

Předpověď počasí pro ostrov byla optimistická, teploty kolem 17 stupňů a převážně jasno. Ale znáte to, stačí někde mávnutí motýlích křídel někde na druhé straně zeměkoule a vše je jinak. Risk se ovšem sem tam vyplácí. Přiletěli jsme do krásného a klasicky ostrovního větrného dne. Hned po vybalení jsme namazali zadky a vyzvedli si kola, letos úplně nové modely Tarmac SL4. Odpoledne jsme objeli klasické kolečko zahrádkami, zahřívacích 60 kilometrů. Tempo pohoda, žádné závody, všichni vypadali rozumně.

Druhý den jsme se nechali změřit pod zátěží, procenta tuku odpovídala spíše tuhé zimě, než co tu opravdu bylo. Aspoň budeme mít z čeho brát energii. Odpoledne etapa na nejjižnější maják ostrova, trošku jsme zabloudili a tak návrat se soumrakem byl logickým vyvrcholením. Nakonec to hodilo nějakých 130 kiláků. Další dny už normální výlety do Petry na kafe a pomeranče a na kopec San Sebastian. Čtvrtý den se jela etapa na severní maják – Formentor. Foukal dost vítr a někteří pařiči, kteří celé noci chlastali, už nebyli schopni střídat. Takže jsme se odploužili proti větru na ve čtyřech dvojicích. Až do přístavu pod závěrečné dva kopce. Tam už jel naštěstí každý za své. Celý den jsem se necítil, asi už na mě začala doléhat viróza, kterou dovezl Radek z Brna. Úspěšně ji na mě přenesl celodenním a celonočním pokašláváním a kýcháním. Na majáku jen otočka a rychle zpátky. Přece jen je ještě brzy, dny jsou krátké a vítr studený. Za odměnu nám ale bude cestou zpět foukat do zad. Ani to mě ale moc nepomohlo, jel jsem už na doraz a tělo nechtělo poslouchat. Po rovině to ještě ušlo ale na prvním krátkém a nepodstatném hupíku mě seklo a musel jsem chtě nechtě přijmout pomoc potlačením. Posledních 50 kilometrů bylo pro mne opravdu tvrdých, hlava odmítala poručit nohám, aby točily. Pár postrčení jsem musel skousnout, abych se vůbec dostal domů. Což se nakonec povedlo. Hodilo to letos těžkých 207 kilometrů.

Den volna jsme prožili částečně v posteli, na masáži a v hospodě, uteklo to jako voda. Následující program už jsem měl individuální. S nachlazením se neradno pouštět do nějakých větších akcí. Takže jsem si objel svým tempem cesty, které se normálně nejezdí, podíval se na místa, která jsem ještě neviděl. Možná to ale na začátek sezóny není na škodu. Za těch pár dní rýma ustoupila, asi i díky mořskému vzduchu.

No a to už se blížil konec, poslední den byl jeden z nejkrásnějších. Vítr se utišil, seděli jsme v kavárně v Sa Rapita a užívali si sluníčka, až jsme se shořeli. Večer na letadlo a adios Mallorca. Až zase dvacátého března se vrátíme. To už v plné sestavě.