(Ne)účast na GP Královéhradeckého kraje 2013 Tisk
(3 Hlasy)
Pondělí, 19 Srpen 2013 11:44
Moje neúčast (Martin Dopita)

Report ode mě tentokrát nebude, protože jsem se této oblíbené taškařice nezúčastnil. Trénink v Jeseníkách v týdnu před akcí zřejmě zanechal stopy nachlazení na mým nervu pod lopatkou a v pátek ráno jsem se probudil s pícháním v zádech. Doufal jsem, že to do soboty nějak přejde, ale nakonec jsem po probdělé noci zamířil místo směr HK na pohotovost, kde jsem dostal injekci a nějaký prášky. Díky a omluva ode mě, tak patří hlavně Martinovi Kollárovi, kterýho jsem uvrtal, aby tam jel se mnou a nakonec v tom zůstal sám a vzorně reprezentoval.


Moje účast (Martin Kollár na GP KHK 2013)

Rád bych se tímto podělil o své nováčkovské "závodní" zkušenosti z této akce (17.8.2013 - viz www.grandprixkhk.cz).

Na tuto akci jsem se přihlásil jen s tím, že chci "nadechnout" atmosféru a hlavně ve zdraví absolvovat.
V očekávání krásného slunného dne jsem se asi 20 min. před startem postavil už asi do 10té řady na startu. Sledující svůj Garmin ve stoje v klidu se mně pozvolna zvedal tep od 90ti do 120ti tepů/min. Pořadatel zahlásil, že na startu by mělo být přes 270 registrovaných v kategorii "Hobby" (ten název už od pohledu mně moc neseděl, nejen z pohledu přípravy, výbavy, označení - "univerzálních" dresů bylo opravdu pár; startovaly zde i ženy, prakticky všechny se závodní licencí).

Start byl letmý (doslova) za zaváděcím vozem, hodně nervózní ... Jelikož jsem nikoho neznal, snažil jsem se najít někoho, kdo snad pojede zkušeně. Už na 6. km jezdec přede mnou (stále v balíku) prudce zabrzdil, nádledkem čehož jsem naštěstí jen zasmykoval směrem k chodníku. Ihned mně blesklo hlavou, proč tu vlastně jsem a okamžitě už si dával výrazně větší pozor.  Velmi brzy na 11. km se mně potvrdilo, že jsem se ve čtvrtek neměl jet s Radimem jen tak "projet" - jeli jsme s Bílovic do Adamova původně opravdu "na pohodu", ale zahákoval se k nám biker, kterému Radim domlouval, že má aspoň říct ... Takže jsme jeli většinou přes 40 km/h ... v Adamově jsem přizastavil, jestli nedáme pivo, Radim trval na pokračování ... po pár stech metrech jsme potkali bikera jak je rád opřený o kolo a asi zvrací :D

Abych se vrátil k tématu .. důsledkem nrezvážné vyjížďky bylo, že už na 11. km mě chytla křeč do lýtka. Naštěstí jsem ji se sebezapřením nějak přetrpěl. Po prvních 20ti km jsem na "budíku" měl průměr přes 40 km/h a tep stále přes 180/min. Za stálého stoupání jsem do Dešťného v Orl.horách dojel s průměrem 28,5 km/h. Už v tomto úseku jsem pocítil taktizování startujících (z mého pohledu spíš i "vychcanost") z hákování a následné nestřídání. Následovalo 4 km stoupání na Šerlich, které jsem bohužel absolvoval v porovnání s před 14 dny (byl jsem si je cvičně napohodu projet z Deštného dvě nejdelší stoupání - Šerlich a Komáří Vrch) cca. o 2 minuty pomaleji. Následný poměrně rychlý sjezd nás navedl pod Komáří vrch. Už na počátku stoupání jsem získal další zkušenost, že na začátku stoupání není dobře pít, protože skupinka, která se mně držela jako jeden člověk ihned nastoupila ... Po pár km jsem byl na Komářím vrchu a odtud sjezd. Celkem bylo pro mě překvapení, že já, který jsem ze sjezdů poměrně opatrný, jsem vždy někoho dojel a nikdo nepředjel mně (samozřejmě už v mé časové kategorii). Dalším překvapení bylo, že nikdo téměř po celou dobu neřekl ani slovo, jen já se poprvé jednoho, který si evidentně dával více než já, do kopce zeptal "jak se Ti šlape?" ... koukl na mě hodně udivěným výrazem odvětil "zatím je to dobrý" :) No moc humoru tam na můj vkus bohužel nebylo.

Po sjezdu z Komářího vrchu jsem docvakl skupinku pěti bojovníků. Ihned mě "vyslali" na špici, kde jsem tahal určitě víc než km s vědomím, že se nesmím "utavit". Dal jsem pokyn (i hlasový), že je čas střídat. K mému překvapení se k tomu nikdo neměl. Přitom evidentně žádní dva netáhli spolu (Slovák a ostatní různých koutů republiky). Následně jsem preventivně "svěsil" nohy, vytáhl powerbarku ... všichni svorně přibrzdili aby mě nechali na špici :( Dojedl jsem a pokračoval v jízdě, stále s 5ti pijavicemi ... po dalších km se objevilo prudší stoupání na kterém mně všech pět svorně nastoupilo :( Počastoval jsem je tím, co mně zrovna prolétlo hlavou .. "vy jste teda pěkný ku.vy !!" Nikdo na to samozřejmě nic.

Posledních cca. 30 km jsem se sjel s klukem ze CBase (Lubomír Kopřiva). Konečně někdo s kým jsem si popovídal a "bok po boku" dojel prakticky až do posledních km, kde jsem mu řekl, ať klidně jede. Po cestě se s námi svezl ještě jeden místní účastník, pár km před cílem nám jen řekl co nás ještě čeká a "odcouval" se slovy "uvidíme se v cíli". Následně jsem nevědomky provedl faux pas - slyšel jsem jak najednou za mnou někdo funí, jakoby to byly jeho poslední chvilky života, reagoval jsem slovy "Ty už jsi tu zase? tak to dojedeme", s tím, že ho "odtáhnu" do cíle. V cílovém stoupání (už v Opočně) mně, jak je asi na těchto závoděch typické, nastoupil a byl v cíli přede mnou úplně jiný "závodník" ... Při pročítání výsledkové listiny jsem se až zastyděl - je ročník 1942 ... Potěšující bylo, že na první závodnici nad 30 let se čekalo ještě několik minut po mně :)

Konečné umístění není moc k chlubení (192. absolutně, 57. v kategorii) - trať měla 108 km, převýšení bylo cca. 1700 metrů, čas 4:01 hod, průměrná rychlost 27,1 km/h.

V cíli jsem si celou akci rekapituloval a mj. jsem si uvědomil, že až na pár km jsem si to "odtáhnul" sám, většinou spíše proti větru. Samozřejmě mě trochu mrzelo, že jsem si to objel "za své", ale Martinovi Dopitovi v žádném případě nic nechci a ani nemůžu vyčítat. Uvedené akce bych se zúčastnil i kdybych předem věděl, že pojedu "sám". Spíš děkuji, že mně o této akci řekl :)

Velmi příjemným překvapením byla celková organizace akce - opravdu všude organizátoři, v nejasných křižovatkách ukazovali jasně cestu, přijíždějící auta z křižujících cest (i hlavních) zastavovali. I díky krásnému počasí bylo poměrně dost fandících lidí podél krajnic.

Z mého nováčkovského pohledu hodně zkušeností, hlavně absolvované bez újmy :)
Aktualizováno Úterý, 20 Srpen 2013 07:16