| LeTour 2013 aneb "Naši na výletě" |
|
| Napsal uživatel Aleš Čtvrtníček |
| Pátek, 12 Červenec 2013 08:22 |
|
Radek a Honza Janíčkové a Martin Kollár se vydali spolu s celou výpravou vedenou Pepou Císařem po stopách, možná lépe řečeno před stopami letošní Tour. První Radkovy postřehy poslané prostřednictvím sms z mobilního telefonu zveřejňuji v neredigované formě v duchu zachování autenticity :-). Další budu postupně přidávat, snad budou mít ještě nějaké zbytky sil něco napsat. Takže Le Tour 2013 očima Radka:
Etapa 11. července: Dnes jsme se zucastnili prvni etapy Hape dlouhe 110km z Les Menuires pres Moutieres do Courchevel a zase zpatky k ubytovani v Les Menuires. Vse zacalo hromadnym focenim a mysleli jsme si ze pujde o pohodovou etapu. Od hotelu sjezd 25km byl super pohodovy. Pak vsak nasledovalo stoupani ktere nas s Honzou a Martinem uvedlo zcela do tvrdeho obrazu dnesni etapy. Stoupani do lyzarskeho strediska Courchevel nebralo konce. Posledni kilometr bylo stoupani 12% a koncilo zaverem na letistni plose. Po male pauzicce jsme se vydali na cestu zpet ktera zacala prijemnym klesanim a jak jsem spravne tusil po klesani nastane opet stoupani. To uz jsem mel za sebou prvni krizi v podobe kreci do obou nohou. Po par km stoupani se s krecemi pridava i Martin. Posledni stoupani na hotel je nekonecne v hroznem vedru. Ja a martin jsme totalne prositi a 5km pred hotelem Honza nasazuje k uniku. Tento unik mu prinasi viteztvi v teto etape a 15min naskok do pristi etapy. Pak prijizdim ja a ohlizim se a Martin nikde, ktery prijizdi az po 5 minutach. Ctvrt hodiny sedime pred hotelem bez hnuti a konstatujeme ze slo o bezvadnou vyjizdku. http://runkeeper.com/activity?userId=4165710&trip=207381597
Etapa 12.července a první Radkovi dojmy po dojezdu Dnes 140 km,jsem mrtvej a jeste spinavy presun 220 km autobusem. Report později A teď tedy ten report, který jsem obdržel v pozdních nočních hodinách: Druha etapa Hape tour byla Pepou Cisarem vyhlasena jako vylozene odpocinkova. Zacalo to naprosto nevinne vyjezdem od hotelu a sjezdem 30km kde se temer nemuselo slapnout do pedalu. Prijli jsme do mestecka Moutiers kde hned napoprve jsme trefili spravny smer na Bourg Saint Maurice. Tato trasa vedla po velmi rusne mezinarodni silnici takze jsme si tento usek prilis neuzili. Na celou etapu nas z celeho autobusu vyrazilo pouho pouhych 17 ucastniku zajezdu. Jeste pred prijezdem do daneho mestecka doslo k jednomu defektu a pri rozjezdu zbytku skupiny doslo i k jednomu padu. Nastesti to nebylo nc vazneho. Mezitim spice zavodu odjela do cukrarny kde vyckala zbytku pelotonu. Po zhltnuti jednoho vyborneho francouzskeho kolace a koly, Pepa zavelel k odjezdu smer Col de I'Iseran 2770m.n.m. Vyrazeli jsme z 500mnm takze jsme vedeli ze nepujde o zadnou legraci. I kdyz v teto etape byl pouze "jeden"kopecek ale stoupani na nej bylo skoro 45km. Pepa vyrazil jako jeden z prvnich a celou skupinu pri stoupani se mu podarilo roztrhat. Desivemu tempu jsem ze zacatku vubec nestacil a ocitl jsem se okamzite na konci skupiny. Postupne z teto skupiny zacalo couvat dalsich 8 cyklistu vcetne Honzy a Martina. Vzhledem k desnemu vedru bylo stanoveno ze doprovodne vozidlo bude cekat v polovine kopce u prehrady v Tignes. Vzhledem ke stoupani ktere bylo ze zacatku drsne doslo po chvili i Pepovi. Celou situaci jsem zezadu kontroloval. Podarilo se mi zvysit lehce moje tempo a dokazal jsem predjet Martina s Pepou i Honzu. Po obcerstveni u prehrady jsme vyrazili na zdolani samotneho vrcholu Col de I'Iseran. Kolem prehrady vedly tunely az do lyzarskeho centra Val D'Isere. Coz pomohlo zchladit nase prehrate organizmy. Zaverecne stoupani bylo velmi tvrde a s pomoci vsech sil se nam podarilo vyskrabat na samotny vrchol. Pomyslne vitezstvi jsem ziskal ja, za mnou Honza s pouze minutovym zpozdenim a Martin zhruba s 5min zpozdenim. Nejhure asi dopadl Pepa Cisar ktery vyuzil doprovodne vozidlo ke zdolani samotneho vrcholu. Na samotnem vrcholu jsme se zdrzeli velmi kratce, protoze vsude kolem nas byl snih a foukal silny vitr. Za odmenu nasledoval 40km sjezd do cile teto etapy. Cyklisticke computery se zastavily na 136km. K tomu jeste nasledoval presun do mesta Lyon ktere bylo vzdaleno 250km. Tam jsme dorazili ve 22hod. Opravdu to byla odpocinkova etapa :-)
S malým zpožděním, jehož důvod vyplývá z následující zprávy, přidávám reportáž z etapy na Mont Ventoux. Opět v originálním přepisu z sms zprávy: Diky,snazime se.ale vcera jsme totalne uvarili v kopci,jak dnes nekteri jezdci na Tour.vecer jsme to splachli rumem.pekny vecer
No a včera večer konečně následoval i popis trasy: 3. etapa tentokrat po stopach Tour de France 242km. Celou etapu se rozhodlo jet pouze 7 cyklistu. V teto nejdelsi etape letosni Tour chybelo nase zastoupeni. Kdyz jsme zjistili konecny dojezd teto etapy Mont Ventoux prehodnotili jsme situaci a nechali se vylozit az za vrcharskou premii 3.kategorie. Z 20 lidi kteri odtud vyjeli se pod kopec Mont Ventoux dostalo v uniku pouze 5 cyklistu vcetne nas. Behem etapy jsme narazili i na nase ceske kolobezkare s kterymi jsme se kratce pozdravili. Honza pred mesteckem Bedoin 30km pred vrcholem za to vzal a na vrchol z nasi skupinky prijel prvni. Naskok ziskal necelych 10min. Druhy prijel Martin asi s 30m naskokem prede mnou. Nazory ucastniku na horu Mont Ventoux: Honza - nic horsiho jsem zatim nejel a premyslel jsem o tom ze dam kolo na Aukro :-)
Martin - nic horsiho jsem nezazil. 3x jsem musel zastavit a uz se nechtel rozjet
Radek - uz jsem sjezdil hodne kopcu, ale Mont Ventoux me totalne dostalo. Propadl jsem naproste depresi kdyz jsem videl slezat z kole Pepu Zimovcaka a i jeho chuze byla rychlejsi nez moje jizda na kole.
Martina i me predjel v samem zaveru i starosta Boskovic. Uz se zacalo stmivat kdyz jsme se pustili do 20km zaverecneho sjezdu z druhe strany Mont Ventoux. Tento sjezd pres krasnou silnici byl velmi obtizny diky totalnimu vysileni vsech. Do kempu jsme dorazili v 1hod rano. Tuto etapu lehce oslavili. Tato etapa pro nas merila 120km. Vsichni jsme vecer vazne uvazovali o prodeji nasich "milacku".
http://runkeeper.com/activity?userId=4165710&trip=208444576
Samozřejmě byl čas i na odpočinek: 4.den - volno
Dnes jsme ani jednou nezatouzili usednout na svoje kola. Jedine Martin Kolar vyrazil na kratkou vyjizdku v delce 40km. Den jsme stravili odpocinkem u bazenu. Vecer travime v prijemne hospudce ve mestecku Avignon odkud piseme tento report pri cervenem vine. Na zdravi dalsi etape.
5.den se nesl ve znameni presunu z kempu z Avignonu pod kopecky zvane Col de Telegraf a Galibier. Byli jsme vylodeni 70km pred nasim 3dennim stanivistem v La Grave. Vyjizdka dnes nebyla narocna az na prisrne vedro, ktere bylo po cele trati dnesi etapy. Zaver jsme oslavili bez "spurtu" v kempu Camping La Grave a hned tremi tuplovanymi pivy. Po ubytovani jsme zahajili pripravu na dalsi etapu!!! http://runkeeper.com/activity?userId=4165710&trip=209366170
Další pokračování zápisků - tentokráte z těžké etapy na Galibier: 6. HaPe etapa.
Tuto etapu i profici odmitli jet. Jela se trojkombinace kopcu Col du Glandon, Col du Telégraphe a Col du Galibier. Byla to smrtelna kombinace s prevysenim cca 4000 metru. Na tuto etapu se prihlasilo 8 statecnych. Mezi nimi nas VIP pokoj: ja,Honza, Martin a Jirka. Tato etapa zacala nevinnym sjezdem 30km za umorneho vedra. Dale jsme se priblizovali ke Col du Glandon kde jsme nikdo nevedeli co nas ceka. Bylo to skutecne peklo na zemi. Stoupani bylo dlouhe nekonecnych 25km do kopce, kde na nas cekal Jirka, druhy sem se dostal na vrchol ja a pak spolecne vystoupali Honza s Martinem. Po kratkem foceni nasledoval krasny sjezd do udoli kde jsme provedli poledni pauzu na obed. A zjistili ze nejsme v uplne nejlepsi casove relaci. Proto jsme co nejdrive naskocili a dali se smer Col de Telégraphe. Celou cestu nas provazelo umorne vedro. Panbuh vyslisel mou prosbu a pri stoupani na Col du Telégraphe slunicko zaslo za mraky. A tento kopec jsme vyjeli skoro bez problemu. Opet na vrcholu byl Jirka, druhy dojel Honza, za nedlouho sem dojel ja a po kratke pauze Martin. Po nacerpani vody a kratkem foceni jsme se spustili na kratky sjezd. Nasledoval posledni z kopcu a to Col du Galibier a jeho 18km peklo. Pri stoupani jsme narazeli na zbytky snehu. Vzhledem k pokrocilemu casu jsme na Galibier stoupali temer sami. Kopec se behem par km neustale "utahoval" a byl opravdu nekonecny. Na spici naseho maleho pelotonu byl Jirka s Honzou pouceni Alesem vedeli ze kdyz dorazili k tunelu ze jeste nejsou na vrcholu. Stoupani od tunelu na samotny vrchol bylo sice kratke ale opravdu vyzivne. Na samotny vrchol vyjel prvni Jirka v zavesu s Honzou. Po dalsich 10minutach jsem dorazil ja a potom Martin na ktereho jsme jiz necekali protoze na samotnem vrcholu se zacalo ochlazovat. Po nezbytnem foceni na vrcholu jsme oblekli nase bundicky a oddali se zaverecnemu sjezdu do ubytovani v La Grave. Byli jsme odmeneni 20km sjezdem. Po prijezdu do mestecka La Grave jsme ukoncili tuto etapu podanim rukou ze jsme to jako hobici cele dokazali. Elitni zavodnici ze zajezdu zavideli. Vecer pred touto etapou na brifingu totiz rekli ze to nedokazeme. A my to dokazali. Tachometr se zastavil na 165km. Jsme zniceni ale stastni. Po vyborne veceri v penzionu si davame vitezny doutnicek a probirame zazitky. http://runkeeper.com/activity?userId=4165710&trip=209932520
7.etapa na Tour s konecnym dojezdem do lyzarskeho centra Alp d'Huez. V planu bylo absolvovat dve kola do tohoto lyzarskeho centra tak jak maji projet tuto trat jezdci Tour. Rano jsme vyjeli z ubytovani ve mestecku La Grave s prijemnym 30km sjezdem. Pocasi bylo opet nadherne i kdyz na odpoledne uz byly hlaseny bourky. Dostali jsme se na kruhovy objezd ve meste Bourg kde uz vladl totalni dopravni chaos v den pred etapou Tour. Z mapek ktere jsme obdrzeli na vecernim brifingu nam bylo jasne ze stoupani do lyzarskeho strediska Alp d'Huez nebude nic lehkeho. Toto stoupani bylo v delce pres 15km. Hned nastup do tohoto kopce byl velmi tvrdy. Prvni 3km byly oznaceny jako cerne s prumerem pres 10%. Na zacatku kopce jiz policie tuto cestu uzavrela a poustela pouze vozidla ktere mela prislusna povoleni a samozrejme nas cyklisty. Tohoto vyjezdu se zucastnilo nekolik tisic cyklistu a po cele trati se stoupalo ve dvoustuch az ctyrstupech. Spousta cyklistu se zastavovalo protoze nebyli schopni otocit klikama od svych milacku. I pro nas kteri jsme jiz zde neco zazili tento kopec bude pro nas smrtici a to pres umorne vedro. Po celem stouoani jiz byly zcela zaplneny krajnice silnic privesy a stany fanousku kteri v tomto kopci tisice cyklistu povzbuzovali. Zhruba v polovine kopce se projizdelo malinkatou vesnici kde v jednom z domu starousedlika byla natahnuta hadice s vodou z jeho zahrady kterou kropil projizdejici cyklisty. Byla to pro vsechny vitana vzpruha. Po projeti teto vesnicky se kopec opet utahnul a jiz az do konce nepovolil. Bylo to opet vitezstvi moralni sily. Dojel jsem az k cilove VIP tribune kde vzapeti za mnou prijel i Honza. Martina jsme bohuzel ztratili ve velkem davu cyklistu. Na kopci se zatahlo a pocasi se zacalo rychle zhorsovat. Pred nami bylo jeste jedno male sedlo a pak nasledoval sjezd k prehrade. Behem tohoto sjezdu jiz zacalo i prset. Rekli jsme si ze absolvovat druhe kolo by bylo riziko co se tyka pocasi a meli jsme i padny duvod k tomu druhe kolo neabsolvovat. I tak nas cekalo jeste mirne 15km stoupani zpet na ubytovani. Nakonec z toho bylo peknych 80km. Jenom jsme dali kola do kolarny, spustil se obrovsky dest. Vsichni jsme po absolvovane sprse ulehli ke kratkemu odpolednimu spanku ktery vsem prospel po umornych etapach. Ve 20hod jsme odesli na veceri kde jsme meli vyborne kure se spenatem, brambory a jatrovou omackou. To vse jeste umocnili 2 sedmicky vyborneho francouzskeho cerveneho vina.
8.etapa. Probudili jsme se do pochmourneho rana. Obloha byla cela zatazena a i presto se naslo 6 statecnych kteri vyjeli z ubytovani v La Grave a absolvovali k tomu jeste celou 19.etapu Tour de France. Celkem 204,5 km s pekelnym prevysenim 5000metru. Nas pokoj vsak do teto skupiny nepatril a zvolili jsme rozumejsi variantu. Prejeli jsme do mesta Albertville. Pak jsme dale pokracovali po etape TdF. Byt jsme zvolili jen 1/3 etapy zbyly na nas 3 vrcharske premie a to jedna I.kategorie a dve II.kategorie. Tuto zkracenou absolvovalo 14 cyklistu vcetne nas. Ostatni vzhledem k relativne spatnemu pocasi a celkove unave volili variantu volneho dne a cely presun do naseho posledniho pusobiste v La Clusaz absolvovali autobusem. Z mestecka Albertville aniz bychom se moc rozjeli na nas hned cekala prvni horska premie kterou vyhral nas kamarad Jirka, druhy jsem se na kopec vyskrabal ja, treti Honza a nejvice unaveny Martin. Nasledoval prijemny sjezd a opet stoupani na dalsi kopec vrcharske premie. Poradi na tomto kopci zustalo stejne. Opet nasledoval kratky sjezd a zaverecne stoupani na nas treti a toho dne posledni kopec vrcharske premie. Behem tohoto stoupani jsme vsichni zjistili ze uz se nam kopce zacinaji notne zajidat a vzhledem k pokrocile hodine a nadchazejicimu desti rozhodl Pepa Cisar odbocit k nejblizsimu restaurantu k odpocinku a sledovani zaveru etapy TdF kterou jsme jeli vcera. Nutnost zastavky vsak spocivala hlavne v tom ze nam vsem "doslo". Na relativne kratkou trat si nikdo nebral skoro zadne energeticke tycinky. Vsichni jsme chytili hladak a v restauraci jsme se s obsluhou domlouvali rukama i nohama protoze se s nami odmitli bavit jinak nez francouzsky. Podarilo se nam konecne domluvit ze nam neco uvari ale podle nazvu nikdo nevedel co cekat. Tvrdili ze to je jedine jidlo ktere maji. Nazev znel prapodivne neco jako: sosason. Pod timto krycim nazvem se vylouply hranolky s kecupem a horcici a se ctyrmy kolecky salamu. Pri servirovani teto pochoutky jsme se tomu vsichni zasmali a usoudili ze na tento pokrm zbytek kopce urcite pokorime. Zhledli jsme konec etapy a vyrazili do zaverecneho 8km stoupani. Zde jsme provedli povinne foto a po kratkem sjezdu narazili na nase ubytovani v turisticke chate. Vsichni jsme konstatovali ze toho mame uz opravdu dost a nase kompjutry se zastavili na 66km s neuveritelnym prevysenim 2000metru. Zitra zvazujeme volny den a protoze nase chata stoji primo u trate zitrejsiho zavodu TdF tak uvazujeme pouze o sledovani zavodu nazivo.
Poslední den Posledni den na Tour. Dnes volny den a sledovani odpoledne dojezdu etapy na živo,rano jsme se probudili do rána zaliteho sluncem.Předpověďˇ na odpoledne slibovala sice zhoršení,ale to jsme neřešili.
Chtěli jsme se rozloučit s Tour a to zavěrečnou krátkou vyjíždkou.hned po kilometrovem sjezdu jsme odbočili na jedno 4 km stoupání.zde se domluvili,že jsme jen 10 km od cile dnešní etapy a bylo by dobre protnout její pomyslnou pásku,podařilo se nám dostat přes všechny uzávěry až na metu 250 m do cǐle.Samotný cíl byl hermeticky zavřen jako VIP zóna.Pak někoho ze skupiny napadlo,že by byl pěkný výhled na cílové městečko z pasa.Stoupání bylo nakonec 14 km!!Následoval opět sjezd a návrat na chatu. Budiky na kolech se nám zastavili na 56 km a nastoupáno skoro 1300 metrů.vsichni byli s touto vyjiždkou spokojeni a konstatovali,že to byl opravdu nenáročný švih!!Jak po pár dnech na Tour se mění náš pohled na naročnost trati.Doma by jsme se plácali po zádech jak jsme dobří, Teď již jen zhlednout jak tyto kopce jezdí opravdoví profíci a sbohem milovaná Tour. Je to opravdu něco neuvěřitelného o čem se dá psát do nekonečna.Tu bolest a obrovskou radost při zdolání kopce na Tour se dá opravdu prožit pouze v sedle vašeho kola.
V sobotu jsme se probudili do sluncem zalitého rána v La Clusaz.Užili jsme poslední snídaní v restauraci s výhledem na celé horské údolí s opuštěnými vleky a s posledními bagetami,ač jsou výborné a křupavé ,už jich bylo dost .Provedli poslední balení našich osobních věcí a kol.Udělali poslední společnou fotografii a vyjeli autobusem na poslední zastávku do městačka Chamonix pod Mont Blancem(4810m).Navštívili místní trhy a neodešli s prázdnou.Jejich sýry,olivy a salámky jsou opravdu výborné,Stačili jsme ještě udělat pár fotografií a zajít na polední salát s trochou bílého vína.Vzhledem k rychlosti obsluhy ,jsme na sraz dorazili s malým zpožděním i tak jsme vyvolali nervozitu celého zájezdu,protože autobus byl zaparkován ne velmi nevhodném místě. Po ujetí pár kilometrů z centra jsme v malé vesničce provedli poslední přípitek na vydařenou naši Tour výborným červeným vínem.Pak již nastala nekonečná cesta domů.Vzhledem k šikovnosti řidičů a hlavně relativně volným dálnicím jsme za svítání opouštěli matičku Prahu.Všechny pasažéry neomylně probudila dálnice D1!!!Mysleli jsme ,že se náš autobus rozpadne nebo ztratíme přívěs . V 7 ráno jsme ukončili cestu před Hape prodejnou a zamířili každý do svých domovů. Všichni jsme si řekli,že dlouho kolo nechceme vidět a někteří,že ho dají do aukce na Aukro za“ korunku“.Já jsem nechal kolo u Pepy a řekl jsem si,že ho vyzvednu nejdříve za týden. Doma jsem si konečně v klidu prohlédl moje a Honzovi fotografie a zjistil je tam bylo krásně a jak to vlastně vypadlo na vrcholcích.Na některých vrcholcích byl dokonce i sníh.To je nádhera.Když jsem se škrabal na vrchol,tak jsem byl tak „prošitý“,že jsem spoustu věci nevnímal.Navíc jsem na vrcholku strávil jen nejnutnější čas na foto a oblečení,popřípadě doplnění zásob z pohotovostního vozidla ,které nás doprovázelo. Po 2 dnech jsem zavolal do Hape a dnes vyzvedl kolo.Zajímalo mě ,jak tělo bude reagovat na ty naše kopečky.Vyrazil jsem dnes směr Blansko,Rájec-Jestřebí,Sloup,Jedovnice ,Bílovice a Brno.Najel 90km a rozhodl jsem se,že kolo si ještě nějaký den nechám.Nějak brzo mě otrnulo a už i teď si říkám,že bych zase někdy za čas zkusil tyto horské velikány.Je tam něco ,co vás začne přitahovat a vy tam musíte znovu…… Musím závěrem udělit velké poděkování všem členům HaPe týmu a řidičům.Vždy dobrá nálada,kamarádský přístup. A počasí.To byla prostě nádhera. Tak zase někdy v kopcích překonávat sami sebe.
|
| Aktualizováno Středa, 24 Červenec 2013 10:37 |
